Sám tomu skoro nevěřím, ale v pondělí jsem poprvé vyplul na plachty. Radost jak když kluk dostane skvělou hračku.
Úsměv od ucha k uchu, nemůžu stále věřit té lehkosti plutí a vynikající ovladatelnosti. Strašně mile mě překvapila! Stačí aby foukl jenom vánek a už se žene dopředu, přijde slabý poryv a loď už upaluje. Je jak střela.
Uzavřel jsem tedy šudlací kapitolu a začínám novou - plachtění! Taky jsem si splnil a završil sen o své první plachetnici. Dalo to zabrat, ale stojí to za to! Dělá mi hroznou radost.
Nesmím zapomenout také poděkovat vám, tady na fóru, za věcné rady, nápady, návrhy, za možnost mít s kým probrat některé kroky rekonstrukce, Maxovi za občasné vypůjčení nářadí. Byla to cesta učení se pracovat rukama, práce se dřevem a jinými materiály. Zkušenosti k nezaplacení.
Díky!